Knihovna křesťanské literatury

 
Světec dne
13. listopadu 2018 předchozí den následující den

Anežka Česká, klariska

Nar. 1211, z. 2. 3. 1282; kan. 1989; sv. tradičně 2. 3., nověji 13. 11.

Dcera českého krále Přemysla Otakara I. byla jako dítě zasnoubena se synem císaře Fridricha II. Když ze sňatku sešlo, rozhodla se zasvětit svůj život Bohu a ve svém rozhodnutí vytrvala, i když se jí nabízel nový sňatek. Její bratr, král Václav I. jí daroval pozemky u řeky Vltavy, kde založila klášter klarisek. Se stavbou bylo započato r. 1231 a o tři roky později složila Anežka řeholní sliby. Hned na počátku byl při konventu založen špitál, který obdržel od krále bývalé statky řádu německých rytířů. Při tomto špitále později vznikl samostatný rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou. Anežka přinášela službě Bohu cenné vlastnosti, jichž si sama sotva byla vědoma: činorodou energii a rozhled, které zdědila po svém otci, i zjemnělou, prozíravou inteligenci a smysl pro duchovní hodnoty jako dědictví po matce. Nadšena učením sv. Františka z Assisi, vstoupila do přímého písemného styku s jeho přítelkyní a žačkou sv. Klárou. Snažila se zavést v pražském klášteře původní přísnou řeholi podle Františkových představ, kterou papež Řehoř IX. odmítl schválit jako příliš přísnou, a dosáhla alespoň toho, že papež udělil jejímu klášteru privilegium chudoby. Po celý svůj život sloužila potřebným a pomáhala bližním modlitbou i činem. Zemřela ve vysokém věku, v těžké době po smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Již za svého života byla považována za světici a úcta k ní se v Čechách uchovala po dlouhá staletí, až konečně bylo dosaženo její kanonizace. Tradice ji již dávno předtím zařadila mezi české patrony.